NEJČASTĚJŠÍ DOTAZY A ODPOVĚDI

Optimální výkon je potřeba dimenzovat na průměrnou aktuální spotřebu a odběr elektrické energie včetně započtení případných výkonů spotřebičů, které by mohly být do objektu v dohledné budoucnosti instalovány. Neexistuje univerzální řešení, které by nahradilo unikátní přístup ke každému jednotlivému případu. Na správný výkon elektrárny je potřeba učinit výpočet výkonu & odběru včetně započtení bateriového úložiště nebo plánu využívání přebytečně vyrobené energie v rámci nabíjení elektro aut či jiných prostředků.

Pro umístění panelů existuje několik řešení, které vždy odpovídají tomu, aby elektrárna vyráběla a dodávala energii do domu co nejefektivněji. Pokud je například v domě rodina s malými dětmi v předškolním věku, lze předpokládat, že odběry z elektrárny budou primárně v ranních hodinách a posléze odpoledne. Pokud je ovšem provoz domu přes den bez odběru, je zde větší předpoklad odběru ve večerních hodinách. V tomto momentě se panely dimenzují z hlediska počtu a výkonu do jednotlivých světových stran v souvislosti s časem jejich osvitu a potenciálně největšího odběru a spotřeby domácnosti. Lze kombinovat všechny tři světové strany, tedy východ, jih a západ.

Označení Wp se používá jako zkratka Watt-peak, neboli nejvyšší výkon v době optimálně splněných podmínek osvitu fotovoltaického panelu. Pokud je tedy panel správně nainstalován z hlediska zapojení do stringu a sklonu k určité světové straně, měl by být schopen za optimálních podmínek podávat výkon definovaný jeho označením. Více na WIKIPEDII https://cs.wikipedia.org/wiki/Watt-peak

Mnoho různých výrobců až po dodavatele fotovoltaických elektráren vyzdvihují přednosti svých nabídek založených na označeních panelů s vysokým výkonem či lepšími parametry, než jsou všech ostatních. Samotným faktem zůstává, že panely se posuzují především podle parametrů jejich účinnosti a samotného výkonu definovaného Wp. Také je zde další parametr, který je definicí kvality a výkonu panelu, a tím je velikost cely, respektive označení M6, M8, M10 apod. Tyto panely posléze mají různé způsoby zapojení cel do celků přes čipy včetně jejich chybovosti. Dalším poměrně významným faktorem je celková velikost panelů z důvodu stability panelu v rámu a větší či menší riziko poškození z důvodu jejich průhybu, a tedy potenciálního popraskání článků.

Jedná se především o panely v různých kategoriích podle jejich použití. V základu lze panely rozdělit na panely pro střešní umístění a na fasády či fotovoltaické ploty. Dále pak lze panely rozdělit z hlediska jejich technologie výroby, tedy na nejčastěji používané monokrystalické, následně bifaciální až po novinky typu perovskit panely. V zásadě jde vždy o poměr výkonu označovaného jako Wp a účinnosti při různých podmínkách světelnosti, teploty a optického snímání v rozsahu úhlu osvitu samotné cely panelu. Pokud tedy hledáte kvalitní panel na svou elektrárnu, hledejte panely podle datových údajů uváděných výrobci u každého takto prezentovaného panelu. U rezidenčních staveb se doporučují panely s maximálním výkonem 490 až 500 Wp.

Fotovoltaickou elektrárnu je třeba koncipovat na více parametrů, a to především s ohledem na vlastní spotřebu domácnosti v letních a zimních měsících, spotřebu trvalou či přechodnou a také s ohledem na případné řešení kam s přetoky, které primárně vznikají v letních měsících. Samotné nabíjení elektro vozu je také nutno definovat s mnohem větší přesností, a to počínaje nabíjením vozu s hybridním motorem až po plnohodnotné elektroauto s výkonem od 60 – 90 kWh výkonu baterie. U hybridních vozů je nabíječka velice vhodným doplňkem každé fotovoltaiky. Nicméně pro nabíjení vozů o větší kapacitě je třeba si říct, že se musí primárně vyhodnotit, zda fotovoltaika má být pro potřeby domu či nabíjení vozu. Za současných podmínek elektráren s omezením 10 kWp pro rodinné domy se totiž nabíječky u fotovoltaiky dají využít jen zřídka, protože větší část nabíjecího proudu jde tak jako tak z distribuční soustavy.

Jestliže uvažujeme o maximálním využití a potenciálu fotovoltaické elektrárny a vyráběné energie pro vlastní spotřebu, pak jsou baterie jedním z velice důležitých prvků elektrárny. Ve většině případů se považuje za optimální, aby byla kapacita baterií navržena na 1,5 až 2násobek instalovaného výkonu elektrárny v rámci výkonu panelů tedy kWp. Pokud by baterie byly poddimenzované či žádné, je třeba si taktéž říct, že efektivita návratnosti investice se výrazným způsobem prodlouží. Také bude podstatně nižší podpora z hlediska dotací z programu NZU. Každý případ je však zcela individuální a musí být optimalizován podle podmínek s ohledem na spotřebu energie v domácnosti či v podniku.

V rámci různých fotovoltaických systémů založených především na výkonu a zapojení určitého vybraného typu střídače je objem baterií definován řídící jednotkou baterií. Jedná se o minimální objem sestavených baterií až po skládané bateriové úložiště od 10 do 30 kW na jednu řídicí jednotku baterií. Na trhu je pak několik technologií, které umožňují zapojení několika řídicích jednotek baterií (BMS) do série, tedy vytvoření masivního kapacitně velmi zajímavého úložiště. V praxi je však dobré instalovat minimálně 1,5 až 2násobek instalovaného výkonu kWp v rámci fotovoltaických panelů.

V nabídkových cenách jsou k nalezení různé technologie od standardních až po vysoce efektivní a kvalitní řešení. Mezi velmi dobré parametry střídačů se řadí jednotky SOFAR s účinností kolem 98 %. V samotné praxi to znamená, že střídač umí převést vyrobený stejnosměrný proud z panelů na střídavý proud s 98 % účinností, a to včetně své vlastní spotřeby energie (střídač se také považuje za spotřebič energie). V režimu stand-by je dobré vědět, že tyto střídače posléze spotřebovávají energii v rozsahu 10 až 100 W podle toho, zda střídač pracuje s baterií či je v úplném stavu spánku do doby odběru energie v rámci spotřeb a odběru.

Hybridní střídač nebo měnič je zařízení nového technologického pojetí. Umí plynule regulovat výrobu a dodávku energie z fotovoltaické elektrárny, větrné elektrárny až po vodní elektrárnu s důrazem na řízení spotřeby a odběru v poměru výroby energie stejnosměrného napětí do akumulátoru a převodem na střídavý proud na spotřebu dle odběrného místa a požadavku sítě, v které je zapojen. Tyto střídače tak umí pracovat v režime ostrovního nastavení (off-grid) nebo přímého zapojení do distribuční soustavy systémem (on-grid). Tato funkce je velice důležitá při řízení přetoků a nastavení celkového chování elektrárny. Vedle toho tyto systémy umožňují i spolupráci s nabíjecími stanicemi na využívání přetoků pro nabíjení e-mobilty.

Většina rodinných domů i komerčních objektů je zapojena na třífázovém elektrickém vedení. Aby byl výkon střídače se zapojením do elektrické soustavy co nejlepší pro řízení spotřeby, je vhodné pro tyto účely řízení spotřeby a dodávky elektrického proudu na třífázové vedení použít střídače s třífázovým řízením. V opačném případě by jednofázový střídač nemohl dodávat proud na všechny tři fáze zapojené v soustavě rozvaděče a nebylo by možné pokrývat asymetricky potřeby sítě domu či dodávku z baterie.

Hybridní střídače disponují funkcí zapnutí či vypnutí přetoků do sítě, respektive ON-GRID (zapnuté přetoky do distribuční sítě), OFF-GRID (vypnuté přetoky = ostrovní systém výroby). V čem se ale tyto systémové funkce liší? V době, kdy je střídač nastaven do systému OFF-GRID, je střídač nastaven tak, že zásobuje výrobou z panelů požadavky na nabíjení baterie, odběr domácnosti a případně dobíjení elektroauta. Jakmile jsou tyto požadavky splněny, střídač omezí výkon výroby energie a omezí výrobu jen na odběr domácnosti. V této době ale střídač odebírá i mírné odběry ze sítě v podobě několik desítek Wattů. ON-GRID je možné zapnout pouze se smlouvou s připojením do distribuční sítě a rezervovaným příkonem po výměně hodin z tříkvadrantních na čtyřkvadratní měření.

Toto téma je velice diskutovanou oblastí s mnohým spekulacemi a informacemi napříč sociálními sítěmi. Prodej přetoků je v současné době diskutován především v oblasti rezidentního bydlení, a to s tím, že se vyplatí instalovat FVE systém s vyšším výkonem a možností prodeje přetoků různým operátorům na trhu. Ovšem samotný prodej má svá úskalí. V první řadě jakýkoliv distributor má právo Vaší FVE v době nejvyššího výkonu odpojit až na dobu 4 hodin od dodávky do sítě, a to především z důvodu ochrany distribuční soustavy před disharmonií (blackoutem). Dále je zde třeba zmínit rezervovaný výkon sjednaný mezi provozovatelem FVE a distribuční firmou. Tyto přetoky nelze vyrábět a prodávat bez limitu. A poslední věcí zůstává měření odběru a přetoků na úrovni měsíčního účtování energií. V současné době správci distribuční soustavy nevykoupí jiné objemy energie než objem, který je roven odběru ze sítě na bázi měsíčních hodnot.

V současné době druhý EAN odběrného místa vydává dobrovolně pouze EGD. Ovšem od 1.1.2023 je toto již povinností všech distributorů, tedy ČEZU i PRE. Po tomto datu je možné podat žádost o vystavení druhého EAN kódu na následné možné uzavření smlouvy o odprodeji přetoků.

Samotný proces vyřízení je složen z několika kroků. Jako první je třeba udělat žádost o PPP (První paralelní připojení) FVE a to buď jako ON-GRID, nebo ostrovní řešení, tedy OFF-GRID. Tato žádost se podává elektronicky u distribučních společností společně se zjednodušeným zakreslením jednopólového schématu zapojení FVE a vyznačením instalace na objektu v situaci na katastrální mapě. Nejste-li schopni toto dát po technické stránce dohromady, doporučujeme tuto činnost přenechat odborníkovi. Po podání žádosti dochází k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí. Jako druhý krok je zde třeba vypracovat řádnou projektovou dokumentaci se schématy zapojení FVE do soustavy nemovitosti včetně detailních parametrů instalovaného zařízení spolu s technickou zprávou. Tuto dokumentaci je nutné zaslat k vyjádření příslušnému distributorovi ke schválení. Po schválení následuje samotné provedení instalace FVE a žádost o aktivaci PPP.

Obecně vzato dnes je trend, že každý může dělat svépomocí cokoliv. Samotnou otázkou zůstává s jakým výsledkem a dopadem na ostatní související věci. V případě FVE systému se domníváme, že realizovat zapojení svépomocí je přiliž riskantní, a to z důvodu vysokého stejnosměrného napětí z panelů, díky němuž hrozí úraz, chybovost zapojení střídače do soustavy rozvaděče rodinného domu a riziko požáru. Nakonec i odborníci v oblasti elektroinstalací mají ze zapojování FVE systémů mnohdy zamotanou hlavu, dokud takových řešení nemají pár za sebou.

EPS neboli (Emergency Power System) je u FVE možné využívat dle samotného výkonu střídače. Tedy pokud máme například 10 kW střídač, je možné na každé fázi využít EPS do výše 3,3 kW/fáze, tedy maximálního hodnoty 10 kW. Ovšem i toto má svá technická úskalí a tím je rozfázování jednotlivých fází a zátěží dle domovního rozvaděče. Pokud například bude na jedné fázi zapojeno více spotřebičů, které při výpadku proudu dají v odběru více než 3,3 kW, EPS, systém neboli střídač to shodí. Pokud tedy máme v domě například teplené čerpadlo, klimatizaci a spotřebiče převyšující 1 kW při svém zapnutí, je třeba při tvorbě EPS velice dobře systém zapojit na tzv. zálohovaný a nezálohovaný okruh, kde spotřebiče s větším odběrem jsou z EPS vyřazeny na okruh nezálohovaný. Pokud bychom ale chtěli dosáhnout na tzv. full-backup, pak by bylo nutné mít instalovaný střídač o výkonu 15 – 20 kW, což je v současných podmínkách čím dál častěji žádaným vybavím FVE.

Dle obecných podmínek distribučních společností se FVE nesmí provozovat dříve, než dojde k připojení do sítě pomocí nových hodin a odpojovače od sítě v podobě HDO. Nicméně, pokud je FVE nastavena do doby aktivace v OFF-GRID ostrovním režimu, respektive se zamezením přetoků, není tato věc v konfliktu s podmínkami distribuční soustavy.

Každá pojišťovna posuzuje instalaci FVE jiným způsobem rizikovosti. Je třeba se seznámit s podmínkami pojištění nemovitosti a konkrétně uzavřené smlouvy, zda se FVE podle konkrétních podmínek stává automaticky nedílnou součástí hodnoty nemovitosti, nebo zda je třeba toto zvlášť připojistit či navýšit hodnotu pojistné smlouvy.

Na tuto otázku se nedá odpovědět zcela unifikovaným způsobem. Kvalitu provedení nelze vždy poměřovat s rychlostí provedení. Nicméně cca 95% všech provedených instalací lze provést za 1 – 2 dny u rodinných domů s instalovaným výkonem 10 kWp.

V současné době toto energetický zákon a legislativa neumožňuje.

Podle současné legislativní úpravy je možné využívat vyrobenou energii v domě pouze pro provoz společných prostor v domě. Tuto situaci lze řešit formou sloučení odběrných míst na jedno odběrné místo, nicméně tato problematika má svá úskalí, a proto je třeba každý případ posuzovat zcela individuálně.

Většina novostaveb je dnes podle současného stavu legislativy z hlediska energetické náročnosti staveb realizována v energetické třídě C nebo B. V tomto rozsahu se většinou jedná o nízkou energetickou náročnost, pro kterou bohatě postačí k instalaci teplené čerpadlo vzduch – vzduch nebo nejčastěji používané vzduch – voda. Samotným technickým řešením je pak vhodné napojení do soustavy podlahového topení kdy dochází k lepšímu využití nízkoteplotních dodávek ohřevu teplé vody pro topení a akumulaci topných podlah.

Výběr tepelného čerpadla spočívá v několika oblastech definice na jeho požadavky a způsob užívání nemovitosti, pro kterou se takový typ čerpadla nejlépe hodí. Jako i v jiných oblastech bydlení není ani tepelné čerpadlo technologie, kterou lze vybrat na základě doslechu o tom, co je pro topení či ohřev teplé vody na trhu nejlepší nebo nejvýkonnější řešení. Primárním cílem definice tepelného čerpadla by měly být tři výchozí podmínky. Výběr podle tepelné ztráty objektu neboli potřeby tepla, COP neboli tepelná účinnost čerpadla při definovaných klimatických podmínkách a způsob zapojení do soustavy topení, respektive do soustavy radiátorů nebo do podlahového topení. Podmínek pro stanovení vhodné technologie je mnohem více, proto je vhodné nechat návrh řešení na zkušenostech profesionálů, kteří tyto čerpadla navrhují a instalují.

Při současných podmínkách se na tepelné čerpadlo nevztahují dotační podpory, pokud je původním zdrojem tepla plynový kondenzační kotel nebo turbo kotel. Základním posuzovaným kritériem pro dotační podporu je při přechodu ze starého zdroje na nový úspora emisních limitů produkovaných jednotlivými technologiemi. Plynové technologie jsou již nyní považovány za emisně neutrální řešení, tedy v posuzování energetické náročnosti budov mají vždy výpočtový koeficient 1.

Je nutné pouze stanovit správné řešení tepelného čerpadla s ohledem na otopnou soustavu, typy radiátorů a rozvodů soustavy v domě. Na mnoho řešení je možné tepelné čerpadlo bez obav využít. Nicméně je třeba vždy zohlednit mnoho dalších specifik, které lze vydefinovat až po technické prohlídce objektu odborníkem.

Vždy je nutné vycházet z výpočtu energetické náročnosti objektu a tepelné ztráty objektu jako celku, stejně tak i z výpočtu pro jednotlivé místnosti s potřebou tepla na vytápění a výkon konkrétního řešení otopné soustavy. Samo sebou je vždy lepší se zamyslet nad tím, co je pro samotné úspory lepší realizovat. Zda nechat objekt nezateplený a instalovat výkonné tepelné čerpadlo, které nebude nikterak levnou investicí nebo nejprve objekt zateplit s využitím dotační podpory a posléze instalovat tepelné čerpadlo na výkon tepelné ztráty, která bude oproti nezateplenému objektu 3 až 4krát nižší.

Na tuto otázku nelze odpovědět jednoduše, protože do této kalkulace vstupuje mnoho proměnných hodnot. Tvoří je celkový stav nemovitosti, způsob instalace, pro kolik osob je tato instalace realizována a s jakou spotřebou teplé užitkové vody, dále ceny energií, inflace a mnoha dalších aspektů. Ačkoliv lze spočítat přibližnou investiční náročnost pro daný moment, tato záležitost může být natolik proměnnou složkou, že je stále nutné pracovat s údaji od – do.

Kombinace těchto dvou technologií je jistě obecnou výhodou řešení pro snížení energetické a finanční náročnosti provozu budovy. Mnoho zákazníků si však pod tímto představuje, že FVE se primárně připojí pouze k tepelnému čerpadlu a takto je tepelné čerpadlo provozováno bez dalších energetických nákladů na odběr z distribuční soustavy. Opak je ale pravdou. Tepelné čerpadlo je zapojené do rozvodné soustavy v domě, tedy na hlavní rozvaděč s tím, že v rámci ekvitermní regulace si odebírá energii na svůj provoz tak, jak mu uživatel nastaví jeho provoz. Lze tedy říci, že vše záleží na samotném uživateli obou technologií, jak cíleně dokáže sladit výrobu energie z FVE systému ve vztahu se svou domácností a instalovanými technologiemi.

V podstatě se jedná o rozdíly v samotném řešení výroby energie u čerpadel vzduch – voda. Tepelná čerpadla s monoblokem mají veškerou technologii pro výrobu a ohřev vody instalovanou ve venkovní jednotce. Tato čerpadla se používají zejména u novostaveb, kdy trasa mezi venkovní a vnitřní jednotkou je ve vzdálenosti do 5 až max. 10 m potrubního propojení. Tyto čerpadla mají vyšší účinnost a mnohdy i menší tepelné ztráty na rozvodech a přeměně energie ukládané do vody. Naproti tomu tepelná čerpadla s označením Split jsou technologie, kdy mezi venkovní a vnitřní jednotkou dochází k přenosu energie tzv. chladivem, které se nahřeje ve venkovní jednotce a přes výměník se ohřívá ve vnitřní jednotce voda pro topení a teplou užitkovou vodu. Tyto čerpadla umožnují instalaci od 5 – 20 m trubního vedení a používají se především u instalací do objektů s výměnou současného zdroje na nový systém topení. Není to ovšem pravidlem, každé řešení je svým způsobem unikátní.

Nejúčinnější tepelné čerpadlo je v podstatě tepelné čerpadlo s rekuperací a přímým nahříváním vzduchu proudícího do objektu a řešící vytápění skrze řízení jednotlivých rozvodů. Toto je však možné využít primárně u novostaveb nebo při rozsáhlých rekonstrukcích, kdy lze rozvody zahrnout do montáže ve snížených podhledech či podlah jednotlivých částí objektů.

Je třeba zde rozlišit několik různých informací vztahující se k zárukám za dotace. Pokud se na dotaci podíváme okem právního statutu dotace, tak na dotací po právní stránce neexistuje nárok ani oprávnění požadavek, pouze možnost o dotaci žádat a získat ji formou akceptace správcem dotace. Pak je zde jakási formální záruka za dotaci, kterou lze poskytovat v rámci zkušeností, jaké náležitosti je nutné k získání dotace splnit a s jakými formálními požadavky fond pracuje mimo své metodické pokyny. V tomto případě je spíš nutné přihlédnout ke zkušenostem zpracovatele žádosti o dotace. Pokud ovšem kdokoliv dává smluvní garanci získání dotace, je toto ujednání neplatným, protože žádná osoba není schopna po právní stránce tuto věc garantovat na této platformě, jelikož neovládá a nerozhoduje o poskytnutí dotace státní organizací.

Ano dotace je přístupná i pro cizince trvale žijící na území ČR s vlastnictvím nemovitosti na kterou se dotace vztahuje. Na vyplacení dotace má taktéž nárok i právnická osoba vlastnící nemovitost k bydlení, pokud se jedná o dotace z programu Nová zelená úsporám. Ověření těchto informací přímo souvisí se zápisem nemovitosti a osob na katastru nemovitostí.

V rámci dotační žádostí je třeba rozlišovat oblasti podpory pro kterou se dotace žádá. V oblasti A, zateplování objektů je možné podat žádost o dotaci až 24 měsíců zpětně po dokončení stavebních prací. Oblast B je určená pro novostavby, a to v oblasti nízkoenergetických a pasivních staveb, kde je možné podat žádost o dotaci 12 měsíců po dokončení a kolaudaci stavby. Oblast C, respektive technologie, jejich výměna či instalace lze podat žádost o dotaci až 12 měsíců po dokončení stavební a montážních prací. U všech těchto oblastí je rozhodné datum vystavené faktury, které s dotacemi souvisí v rámci prokazování způsobilých výdajů.

Pokud se jedná o dotace z programu Nová zelená úsporám, lze žádat jak v režimu právnické osoby vlastnící objekt k bydlení, který právnická osoba vlastní se zapsáním na listu vlastnictví v katastru nemovitostí.

Dotace jako takové schvaluje správce dotaci, respektive u programu Nová zelená úsporám krajská pracoviště Státního fondu životního prostředí. Kontakty jsou uvedeny přímo na webových stránkách programu Nová zelená úsporám. Nicméně pro podání žádosti je třeba prvotní registrace do portálu AIS státního fondu, a tedy každý žadatel zde po svém přihlášení vidí stav své žádosti online.

Většina dotačních podpor je svázána s potenciální a náhodnou kontrolou ve formě ohlášené návštěvy autorizovaného technika z oboru, který získá od fondu dokumentaci, dle které je podávána žádost o dotaci, a tudíž je následně kontrolováno dodržení projektu vedle skutečného provedení realizace rekonstrukce či stavby. Státní fond životního prostředí deklaruje, že provádí namátkové kontroly provedení realizací, a to z cca 5–10 % vybraných případů. Dodržení provedení je tedy velice důležitým aspektem žádosti o dotace v rámci skutečného provedení opatření, které jsou podkladem pro vyplacení dotace.

Maximální částka dotační podpory je 200 000 Kč s tím, že jsou v rámci ČR podporované regiony s vyšší emisní zátěží, kde je ještě dotační podpora navýšena o 10 %, tedy o 20 000 Kč. Dále je zde podpora na projekt ve výši 5 000 Kč a následně je možné žádat i o dotaci na max. 2 nabíjecí stanice pro e-mobilitu v hodnotě 2 x 30 000 Kč + dotační kombinační bonus 10 000 Kč. V konečném důsledku lze dotací na fotovoltaickou elektrárnu získat až 275 000 Kč + 20 000 Kč podporu ve vybraných regionech.

Dotace na tepelná čerpadla jsou orientována na několik různých hladin možné podpory, a to vždy s ohledem na to, zda se jedná o tepelné čerpadlo pro vytápění, či vytápění a ohřev teplé užitkové vody. Je třeba vzít i v úvahu, zda se zde nekombinuje několik různých opatření například s instalací fotovoltaického systému s ohřevem vody a zásobníkem o kapacitě min. 400 litrů vody s využitelností 75 % v rámci soběstačnosti a využitelnosti v kombinaci s výrobou elektrické energie na fotovoltaice. Kalkulací a možností je celá řada, ne však všechny opatření je možné po technické stránce také provést na samotné nemovitosti.

Dle podmínek programu Nová zelená úsporám lze kombinovat několik různých opatření v rámci žádosti o dotace, je však potřeba vzít v úvahu, že při podání žádosti o dotaci musí být nejprve tato žádost uzavřena a dokončena až posléze se dá podat žádost další. To však sebou přináší řadu nevýhod od časové náročnosti počínaje až po ztrátu různých kombinačních bonusů. Jsou zde také opatření, na které se po dokončení jedné žádosti dodatečně žádat nedá. Např. pokud si žadatel sjedná dotaci na podporu fotovoltaické elektrárny a nemá v této žádosti zahrnuté nabíjecí stanice na e-mobilitu, po podání žádosti na FVE si již žádost o nabíjecí stanice nelze podat. Stejně tak je tomu u v případě například zateplení domu a dodatečné vyřízení dotace na stínění a podobné doplňující opatření.

Dotace není nikterak časově omezena, není zde ani žádný časový závazek správce dotace, že podpora musí být zpracována a vyplacena na účet žadatele např. do 2–4 týdnů od podání žádosti. Nicméně praxe je v posledních letech taková, že po podání žádosti v rámci ukončené realizace je podpora na účet žadatele vyplacena do 6–10 týdnů. Rozhodujícím faktorem je i to, zda jsou veškeré podklady k žádosti dostatečné, aby byli uznány pro vyplacení dotace bez dodatečných formální požadavků na doplnění. Je zde možné podat žádost o akceptaci dotace před realizací opatření a jak se určité procento žadatelů domnívá, že toto urychlí celý proces, tak je mnohdy v těchto případech zcela obráceně. Je tedy zcela zásadní, zda se žádá o dotaci například na realizaci zateplení či instalaci fotovoltaické elektrárny. V případě zateplení je vhodné žádat o akceptaci dotace před zahájením opatření, ovšem v projektu výstavby fotovoltaické elektrárny je efektivnější a rychlejší žádat o vyplacení podpory až po ukončení celého procesu instalace.

Dotace musí být vyplacena pouze a jedině na účet žadatele o dotaci, respektive vlastníka nemovitosti, který žádost o dotaci podává, a to už ať přímo nebo skrze plnou moc realizační firmy. Dotace tak nelze započítávat do kupní ceny, ačkoliv některé realizační firmy toto používají jako nástroj při tvorbě cenových nabídek. Též je důležité sdělit, že žadatel nejprve musí uhradit celou kupní cenu realizace a posléze lze podávat žádost o dotaci skrze výpis doložení zaplacení kupní ceny z bankovního účtu příjemce nebo plátce.

Příjemcem dotace může být vlastník nemovitosti určené k bydlení či rekreaci dle specifických podmínek a metodiky státního fondu životního prostředí a programu Nová zelená úsporám. Z hlediska osob se tak může jednat jak o fyzickou osobu, tak i osobu právnickou.

Ve většině případů na jednu oblast lze žádat pouze jednou, a to jak z důvodu technického provedení realizace s tímto související, tak i z hlediska způsobu výpočtu dotační podpory. Pro příklad lze uvést, že pokud si žadatel podá žádost o dotaci na Fotovoltaiku s 12 panely, 10 kW baterií a jeho dotace je nižší než maximální možná podpora, tedy 200 000 Kč + 5 000 Kč, po vyplacení dotace nelze žádat o doplnění panelů o dalších 10 ks do počtu 22 ks což je dnes většinou počet rovný 9,9 kW při výkonu 450 Wp. U takovýchto případů je třeba dimenzovat FVE rovnou na výkon, kterého chce žadatel cílově dosáhnout.

Jistě je možné podat žádost o dotace tzv. svépomocí. Dotační program nikoho v tomto směru neupřednostňuje. Nicméně z praxe lze na 99 % říct, že běžný spotřebitel toho není schopen z důvodu mnoha technických informací, které jsou součástí každé podávané žádosti do příslušných formulářů včetně příloh a technické dokumentace. V případě, že žadatel o dotaci chce mít jistou garanci správně podané žádosti, je vhodné k tomuto využít nabídky realizačních společností.